pondělí 18. července 2011

Ahojiii. Jsme zase zpátky a s námi fotky z výletů z okolí Whistleru =)

Výlet na Chekamus Lake.... na obrázku Chekamus river :)  Proplétá si cestu houštím, jako had.
Ten den jsme si konečně udělali čas na výlet a také hlad. Pořád máme přístup k hamání v práci. Můžeme sníst kdykoli, cokoli zadarmo v zaměstnanecké jídelně. Je to ale zvláštní pocit, to kručení v břiše. =)
 
Doma jsme to vzali pěkně z gruntu. Naložila jsem masíčko a také jsme opekli nějaký lilek. Marek se ujal grilíku. Máme stálý příjem zeleninky od kamaráda, který od nás za to dostane masáž. O vitamínky neni nouze. ;-)
A jak jsme vlastne přišli ke grilu? Kde jinde než v Re-Use-It centru. Tentokrát nás nestál ani dolar. Našli jsme ho u recycle popelnice. Naložili jsme ho do autíčka a už s námi putovalu domu. Zkoušku funkčnosti obstál na jedničku. Stačilo jen koupit plynovou bombu a bylo. =)
Přidali se k nám i naši spolubydlící. Toto je Casper s Micaelou. Micaela udělala salátek s mangem. Fantastická kombinace!

Konečně se vyčasilo. Kousek od mé práce u městského potůčku s vodopádky. Za mnou můžete vidět naší knihovnu.
Později jsme se přemístili na louku velikosti fotbalového hřiště uprostřed města. Kolem vede hlavní třída a na kraji je veliké podium, kde se občas večer pořádají konzerty. Bezvadné místo! =) Prostě pohodička a ledová kávička.
Ráno a dopoledne nemíváme moc často žádnou objednávku na masáž, proto jsme se vydali na toto mystické místo. Jmenuje se to tu Train Wrack. 
Uprostřed celkem hlubokého lesa se nachází vraky vagónů. Nikdo neví jak a kdy se tam dostali. Kolem jsou vysoké staré stromy a vypadá to, že od kolejiště, které 50 m vzdálené, sem žádná přístupová cesta vést nikdy nemohla, ale asi musela-  kdysy. Jak by se sem jinak tak obrovské kusy železa dostaly???
Panuje tu skutečně zvlástní tajemná atmosféra. Vagóny jsou pomalované grafity. Ale nejsou to jen nějaké čmáranice. Je to skutečné umění. No a tak se to sešlo, že jsme se také o nějaké pokusili. Posuďte sami, jak se to povedlo =)
Co je ještě zajímavé na tomhle místě je, že přes, skrz a po něm vede trialová trať (cyklistická trasa se skoky a překážkami). 
Některé skoky jsem si ani nedokázala představit. Toto je například první ze nich....
Zde máme například nástup. Musí se vylézt po žebříku s kolem, a pak následuje ten šílený skok. To je prostě neuvěřitelné.
A tohle je také neuvěřitelné. Skutečně je tady gravitace normální =)
Na výlet se k nám přidala i naše nejbližší kamarádka Tracey. Ten den bylo nádherně. Snad díky tomu jsme byly tak vysmátí. =) 
A tady máme modelky z Train Wracku. 
  Ten den jsme si užili hafo srandy =)  
Ta hora za námi tam skutečně je. Žádná fotomontáž! Btw. toto je přístupová cesta k atrakci. Po kolejích se ještě občas projede stará lokomotivka a sem tam projde nějaký medvěd. V dáli za námi se chvíli po této fotce objevila medvědice s prťavým ťuťavým medvídětem. Jsou to snad ty nejroztomilejší zviřátka. "Bohužel" byli tak daleko, že jsem je bez brýlí skoro neviděla.

Kousek lesem od tratě je nádherná řeka. Našli jsme si jednu krásnou bezpečnou zátoku a neodolali koupání.

Co nebylo moc příjemné, ale né nepřekvapivé, bylo, že řeka měla asi 7 stupňů. Není se co divit. Je to ledovcová řeka. brr.... Sluníčko, ale pálilo, takže na osvěžení to bylo akorát. =)
A tady nás máte v plné masérksé kondici. ;-)
Druhý den Marek s Tracey ještě nemuseli do práce. Společně se vydali nahoru na horu.
Jeli se tam podívat jak se lyžuje v červenci. =) Bohužel sebou neměli vybavení. Odložili to tedy na příště.
Žádný strach. Lyžování nebude. Toto není nic pro začátečníky. =)


Moc všechny zdravíme a posíláme pusy :-*
Vaši kanaďánci =)

středa 6. července 2011

Hurá, jsme stále živí a zdraví.

Zdravíme všechny po delší době. =)


Žádné velké změny, řeknu Vám. Chodíme do práce a je nám spolu pořád krásně. =)
Přijela jsem 20.6. do Vancouveru, kde jsme zažili jedno z vůbec nejhezčích období tady v Kanadě. Zůstali jsme v downtownu s Markovo strejdou Peťou a tetou Martinou. Tři dni nabyté do posledních vteřin. Prostě paráda. Před přistáním jsem zablokovala záchod asi na 20 minut, abych se převlékla a načinčala, protože Marek pro mě přijel na letiště. =) Let byl klidný, teda až na těch 20 minut, kdy už mě pan letušák upozorňoval, že bych se měla jít posadit, protože jsme šli na přistání. Skvělá paní, která seděla vedle mě, měla dobrý výtlem. =) Hned jí bylo jasné, že z letiště neodjedu sama. =)

 Marek na mě čekal v příletové  hale. Dlouho jsem ho neviděla, ale za to on mě ano. A pak se ke mě připlížil zezadu a objal mě jako svěrací kazajka =) Bylo to prostě nádherné...
Hned pak jsme šli na večeři do restaurace známe pod jménem Lookout. Je asi  ve stometrové výšce a je z ní výhled na celý Vancouver a navíc se celá otáčí. Nic moc pro lidi, kteří mají závrať. Číšnice přišla asi třikrát, než jsme si konečně vybrali nějkaou dobrotu. Pořád jsme museli koukat dolů a fotit. Marek měl NewYork steak, já jehněčí pečenou nožku na víně, teta se strejdou to vzali z lehka salátkově. Ale ty byly... Mňam. K předkrmu jsme měli kalamárky a jako zákusek zmrzku. Mňam.


Ubytovali jsme se v parádním hotýlku kousínek od centra. Druhý den byl na plánu výlet za kosatkami, kam bychom se bez strejdy a tety asi určitě nepodívali. Ráno jsme se nalodili. Naše plavidlo pobralo ještě dalších asi 12 lidí. Vyrazili jsme na širé moře a poté mezi ostrůvky vancouverského pobřeží. Krása. Viděli jsme lachtany, orly, nádherné lesy, pláže i plážičky. Občas někde vykukovala luxusní vilka nebo vinice. Oči jsme měly na štopkách, ale žádné kosatky na obzoru. Vždycky ve chvíli naděje se všichni zvedli a čučeli do vody, ale vylezl z toho nakonec klacek nebo řasa. Ale dočkali jsme se a jak. =) Opět se nám otevřelo moře. Před námi spousta lodí na jednom místě. Naděje umírá poslední. Byly to oni. Asi 6 kosatek i s miminkem a obřím kosatčím taťkou. Byly od nás 100 m. Dočkali jsme se i vystoupení. Taťka kosaťák si to chtěl omrknout nad hladinou a celý vyskočil zvody =) .... Pecka!!! To Vám byl šplouch :-D A pak ještě panáčkoval. Na závěr nám zaplácali ocasními ploutvemi. Bylo to nějaké sociální chování, ale my moc nevíme jaké. Asi jsme je už moc otravovali. =) Mrňátko byl můj oblíbenec. Velké kosatky mávly ploutví jednou a mláďátko muselo mávat jako šicí stroj, aby jim stačilo. Bylo to perfektní. =)


Neměli jsme těch rybiček dost, a tak další den bylo na plánu aquarium, a pak nakupování. Ten den, totiž Petr s Martinou odlétali. Trošku jsme si popletli hodinu odletu, tak nám bylo v koloně na dálnici k letišti horko, ale vše dobře dopadlo. Náramně jsme si to užili a počásko nás také nezradilo. Vancouver v jasném slunci je nezapomenutelný zážitek. =)

A tady už jsme na prochajdě v okolí Whistleru.

Hurá do nového bytečku. Těšila jsem se na médi a Whistler mě přivítal hned třemi podél silnice. Jsou obří a krásní. =) BTW včera jsme potkali maxi mamču s úplným mrňouskem. Musel mít maximálně měsíc. Byl to ťuťavec. =)

No a začli prochajdy a práce a prochajdy a práce =)

Všechny moc zdravíme a posíláme pusy =) M+T