Oslava narozek a první poježděníčko 2

Ahojda. jak se všichni máte? Musíte nám také začít psát, co vše nového se děje u nás doma (+ v Norsku). Abychom byli také trošku v obraze. To nejde abychom psali jen my jak se máme. :)

Dnes zdravíme ze zateženého lehce posněženého rána ve Whistleru. Posledních pár dní bylo nádherně, ale teploměr ukazoval -14 a nahoře na kopci -26 až -40 podle toho jak zrovna foukalo. Velká paráda, ale alespoň svítilo.

výhled z okna

 Tak už máme za sebou první pařby. Po práci v Bleuhighway, což je masérské centrum neboli SPA, kde pracuji, jsme se vydali s jedním kolegou na fireshow (ohnivou šou). Velcí borcí a snowbourďáci i lyžaří proskakovali ohnivou obručí, přeskakovali lidi hrající si s ohnivýma řetězama a tyčema a ukazovali nejrůznější triky. My jsme seděli v hospůdce s velkým oknem, popíjeli pivko a obdivovali noční život. Dom jsme vyrazili chvili po 12. půlnoční. Cesta autobusem byla trosku náročná. Dělá se mi tady špatně v autobuse i bez piva natož s nim... =) Přežili jsme ve zdraví a druhý den ráno byli ready do práce.

 Další veselí bylo na Markovo narozky. Ve středu se k nám na patro nastěhoval pár čechů. Verča a Petr. Verča studovala také na ftvs TVS jako Mářa a Petr je z elektrotechnické, alespoň myslim, je takový všeuměl. Večer jsme se sešli a oslavili jejich přistěhování a sámoška i narozky. Verča pracuje jako uklizečka, a tak měli velikou zásobu nalovených piv z práce. Byla parádní ochutnávačka. =) Mářa dostal od našich spolubydlů 6 Coron (piv v lahvy) a ode mě dalších 15 plechovek k tomu ty ochutnávky... Mno bylo veselo. Druhý den šel do práce naštěstí jen Petr a to až od 11. Takže pohůdka.

oslavenec se probojovává do krabice plné plechovek s pívem

Mám čtvrtky volno, a tak jsem Mářovi slíbila, že dostane k narozkám guláš se šesti =) Dopolko jsme vyrazili do sekáče pro vařečku a při té příležitosti Marek objevil i parádní vázání na snowboard, které mu chybělo. Po příjezdu dom Mářa začal montovat a já vařit. Vaření se podařilo. Montování ne, byly krátké šrouby. Knedlíky se nezdrcly a guláš skoro nepřipálil. =) Ten večer byli doma i Chelsie s Lukem, a tak jsme si všichni pošmákli a zalili to pár zbylýma pívama z předešlého dne. =) Řekla bych, že se to vážně vydařilo. (Díky moc mamčo za receptíky =))

V pátek jsme hezky časně vstávali. Mářa koupil správné šrouby. Šupem přidělal vázání a vyrazili jsme na kopec-PĚŠKY. K prvním nehlídaným vlekům vede cestička lesem. Jenže my jsme nevěděli kudy. Věděli jsme jen, z které autobusové zastávky se tam jde. Díky Bohu jsme potkali jednoho sympaťáka, který měl namířeno stejným směrem. Ani to nebylo tak strašné, když na to teď tak myslím. I když... Hodina a 20 minut do kopce v lyžákách, vyšlapanou cestičkou ve sněhu, na zádech buď lyže nebo prkno. Nic moc.

(Nepřemáhám se, maminko, neboj.) =D Ryan, ten kluk co jsme ho potkali, teda říkal, že ještě žádnou holku takhle jít neviděl, ale zase jiní kámoši říkali, že je to pohoda a že takhle chodí normálně. =) Nahoře to bylo naprosté labůžo. Ze začátku trošku kostrbaté ježdění. Museli jsme si zvyknout na nové vybavení a hlavně jiný typ sněhu. Bylo to úžo. Někde nádherný hlubokáč jinde upravený terén. Prostě supr. A jak se nám to líbilo, tak jsme úplně zapomneli fotit. =( V jedné frontě poletovali ptáčci a zobali drobečky lidem z ruky nebo jen tak sedali na zvednuté hůlky. Pecka =) Na nás teda žádný nesedl, ale taky jsme alespoň nebyli poo... =D Odpo bylo zase v práci jako normálně, takže docela únavný den. Padla jsem do postele jako do krytu a ráno hned od 10.00 další masáž a od 11.15 další a pak už volnu. Ufff.

No a dneska už je o týden víc. Zase párkrát bylo zataženo a zase svítilo sluníčko a to byly pořádné zimy. V úterý byl Marek na zkušené v jedné hospodě jako výpomoc do kuchyně. Byla to pěkná šichta. Fuj. Ve středu mi volali z jiného spa (lázní), že hledají masérku. Tak jsem po tom hend skočila. Domluvily jsme se s Bonnie (šéfkou), že bych tam mohla mít čtvrtky, tehdy mám totiž dayoff (den volno) v Bluehighway. No a ve čtvrtek už jsme tam šli společně s Mářou, protože ho chtěla vyzkoušet také. =)
Takže Marek tam má nasmlouvané nějaké dny další týden. Myslím, že to je neděle, podnělí, úterý a středa. Tak uvidíme, snad to tak půjde i dál. Jsou to veliké lázně a mají hodně klientů. Jmenuje se to tam Vida Spa.
 Také jsme tento týden byli nakoupit ve Squomishi, což je město asi 35 km od Whistleru. Verča s Petrem mají auto, tak to vyšlo parádně levně. Benzín je tady za $1,10. To je asi 20 korun. Jeli jsme tam pro potraviny. Mají tam veliké zákaznické slevy a člověk nakoupí za stejné peníze tak o třetinu víc věcí než ve Whistleru.

 Už nevím co bych Vám napsala hezkého. Mářa se zase učí angličtinu. Odpoledne jdeme čekat do Bluehighway na masáž a spolubydlící Chelsie má pořád kašel a pořád stlumuje topení a chodí bez ponožek po studené podlaze =D, trubka, se nemá co divit.

Mějte se krásně. terča a marek

P.S. udělám nějaké fotky městečka s příště vám ukážu jak to tady vlastně vypadá =)

oslava narozek a první poježděníčko

Zdravíme opět z prosluněného dne =)
Tak jsem napsala pěkně dlouhé psaní a vesele se mi to povedlo nějak vymazat. Nezoufejte. Brzy se ozveme. Ted ale musím do práce =( papa

čtvrté psaníčko =)

Zdravíme z tichého nepracovního Valentýnského dne.
Dnes žádná masáž, tak jsme se zase jen poflakovali doma a vymýšleli, co dělat. Uvařila jsem masíko v těstíčku a ke kafču nám zbyla buchta ze včera.

V pátek jsem chtěla mermomocí něco upéct. Měli jsme jet na nákup, ale první jsme se chtěli podívat po telefonu pro mě a pak po lyžařském vybavení. Náhodou jsme ale v sekáči chytli úplně nové zboží a ztrávili tam asi 3 a půl hodiny. Sehnali jsme parádní vybavení. Marek má snowboard značky Rosignol, skoro nové prkýnko s jedním škrábancem zatím bez vázání, dále botičky, blembák a lyžařské brýle. Já jsem objevila parádní botky, potom i lyže, ale bota se mi nemohla vejít do vázka. Tak jsme se šli ke kase zeptat, jestli se to dá jesště nějak více zvětšit, protože jsme si nebyli jistí. U kasy řekli, že ne a já si myslím, že proto byli ty lyže o 20 levnější než ostatní. Nicméně jsme šli koukat po jiných. Jenže já jsem se do těhle prostě zamilovala. Byli to jediné 163, ostatní byly až od 170 =( a prostě byly úžo. Udělala jsem smutný obličej jako kocour ze Šreka a můj milovaný mužíček se slitoval a začal si hrát na skiopraváře. =) Po útrpné snaď skoro hodině, po spousta vyřčených fuj slovíček a vět o tom, že to nejde jsem udělala další smutný obličej. Tentokrát ne na Máru, ale na nějakého mladého zaměstnance, aby nám půjčil svůj vlastní pořádný šroubovák. Najednou se Márovo ruce přeměnili ve vrtačky a vázání předělal coby dup. A mám ty vysněné lyžeeeeeeeee =D Juchuuu. Jsou vážně parádní a hlavně za 40 babek chichi. Chlápek u kasy se nám trošku divil, že kupujeme lyže, na které nejde bota mojí velikosti, tak jsme mu to vysvětlili a myslím, že je ještě dneska naštvaný, že prodal tak báječné a skoro nové lyže (s netknutou skluznicí) za takový pakatel mechechecheche :-) Jo jináč helmička se také našla, neboj maminko ;-)

Jináč toto je náš obývák. Vlevo za mnou vstupní dveře, vpravo za mnou jídelní stůl s lavicí a od něj doprava kuchyně. =)

Nejsou ti medvídci roztomilí =)

Když jsme tak hezky nakupovali a hlavně tak dlouho, tak už se nám na normální žrádelní nákup nechtělo. Ale i přes to, jsem měla pořádnou chuť něco upéct. A taky, že jo. Měla jsem trochu mouky, cukr, vajo, mlíko, jablko, skořici a kostičku čokolády... nic moc... =) Chyběl jen kypřící prášek nebo soda nebo tak něco. To mě nezastavilo. Vzpomněla jsem si, že mám v lékárně smectu, což jsem si myslela, že je vlastně soda, ale nebyla =) Nicméně ta buchta se určitě smrskla kvůli té debilní troubě, co tady máme =) Vypadala asi takhle ;-)

Druhý pokus se povedl lépe (viz. první fotka). To už jsem měla všechny správné přísady a uzavřela jsem mír s naší troubou. ;-)
Jinač Mářa se z nachlazení parádně vydrápal. Včera byl za mě v práci, protože mám přetížené svaly na předloktí a pokelně mě bolí zápěstí. Na psaní blogu to také moc není a na masírování už vůbec =( Ve středu mám ale jako jediná směnu, takže do pr. musím =(
Jináč žádný další výlet nebyl. Akorát dneska zase na kukačku do sekáče. Hledali jsme Márovi vázko a mě telefon, a nic, ale za to jsem dostala valentýnský dáreček =D Mářa mi koupil červené piškotky. Jsou parádní a budou super do práce =)

Hlavně, abych už měla šlachy v pořádku a mohla masírovat. Snažím se to šetřit i dom. Mářa se vším pomáhá. Vaříme vždycky spolu a měníme role. ;-) Má super nápady na přípravu masíčka a moc mi to u toho vaření sluší. No není k sežrání =)

Mějte se a smějte se s námi i bez nás =)
Zdraví terča
Přípojím ještě pár foteček z centra, co jste neviděli ;-)

Vancouver- myslíte si, že jede traktor a pak se vynoří tohle =)

Vancouver- "Znáte Dexrtra???"

 Něco málo pro lezce-Squamish-30 km od Whistleru ze země vyrostla tahle kráska

 Pohodička pod kopcem...

i dole ve Village v centru

papaaaaaaa

Hvězdný deník 007 (Nevím proč to tak Terka nazvala, ale budu držet partu a budu to psát taky :) třetí záznam

Ahoj Lidičky, jak se máte?

My se máme dobře, Dnes jsme byli poprvé běhat, Terka měla jen jednu devadesátiminutovou masáž a zítra má volno, takže pujdeme zase se psíkem.
Bohužel pořád nemám práci :(, ale snad se už něco brzo najde. Hledají teď ve Four Seasnu maséry, takže jsme to tam byli zkoušet.

Dnes jsem byl na zkušební masáži u Terky v práci :). Bylo to pro mě trošku jako  on- sight. (pro ty co neznají tento termín: je to termín z lezení a znamená, že jste vylezli cestu, kterou jste nikdy nelezli, nikdy jí neviděli a ani jste neviděli nikoho předtím jak se cesta dá vylézt). Ještě pár drobností by se o on-sightu dalo napsat, ale to není důležité. Důležité je, že jsem nikdy předtím nemasíroval na čas a ještě ke všemu celé tělo a ještě ke všemu někoho cizího. Takže masáž vůbec nebyla tak jednoduchá, jak jsem si původně myslel, že bude. Lisa ( to je slečna, kterou jsem masíroval, pracuje na recepci) mi řekla, že chce masáž celého těla a že na to mám 60 minut. :) Masírovací kurz, který jsem měl na škole nebyl zas až tak zaměřen na to, aby nás naučil dělat masáže přesně na 60 minut, takže jsem masáž přetáhnu asi o 20 minut :) Ale snad se mi i trošku povedla.. Mám pocit, že Lisa na chvilku usnula, když jsem jí masíroval nohy.....ale když nad tím teď přemýšlim...možná se jen nudila a radši usnula :)  No uvidíme.
Nakonec říkala, že se jí masáž líbila a že to řekne Carry (majitelka) a předá jí můj životopis. Teď bude jen záležet na tom kolik lidí bude chodit. A jestli pro mě bude práce.

Další pěkná vzomínka je na včerejší den. Od našich spolubydlících (Luke a Chelsea) jsme dostali volnou permici na vlek. Takže jsme si udělali výlet na kopec a moooc jsme si to užili. Na obloze ani mráček a všude kolem nás byli jen krásně zasněžené svahy.

Whistler Peak: 2100 m.n.m. Budova uplně vpraco je lanovka jménem Peak 2 Peak a je uplně užasná.Když jsme byli s Bráchou v Chamonix jeli jsme nejdelší lanovkou v EU bez podpěry (měla 5 km). Tohle bylo možná trošku kratší, ale zato jsme byli o hodně výš. Nádhera. 

 

V pravo za mnou je Whistler Peak. Vede na něj sedačka, ale nevim nevim. je tam jen jedna modra jinak samá černá sjezdovka. 

Dále je pohled 360 stupňů  

  Terčina čepka a Prvních 180 stupňů

 druhých 180 stupňů


Zajmavé je, že v celém středisku nahoře je jen jedna hospoda. A že se ceny moc nelíší od cen ve Whistleru.. Je to prostě strašně drahé. Jeden Slovák, který tu má pizéérku tvrdí, že je to jedno z nejdražších míst v Kanadě. :-/ Ideální místo pro dva chudé studenty :)

 nááááááááááááádhera

 A s Terkou se těšíme až v re-use-it (Terky oblíbený sekáč) koupíme vybavení cca za 70 dolarů :) a projezdíme to tam.

Hvězdný deník 007- druhý záznam =)

Zdravíme všechny, co nás čtou.
Dnes je děsně pomalý pondělí. Ale je krásně. Ráno jsme oba vyrazili do centra, jenže jsem si něco zapomněla musela jsem se vracet a bus i s mužem mi ujeli před nosem. Marek pospíchal do centra na přestup, protože jel shánět práci do Squomishe (nevím jak se to píše). Před chvílí volal a říkal, že je to městečko podobně veliké jako Whistler. Tak si myslím, že je to další dobrá šance. Uvidíme. Mno a já jela dalším busíkem. Chtěla jsme si zařídit SIM kartu, ale problém začal už u telefonu. Mám ho prý nějaký zablokovaný, prostě s jejich SIMkou nefunguje. Tak se na to musíme doma podívat a případně koupit nějaký novostarý.
Stavila jsem se ještě v práci, kde pro mě nic neměli, a tak jsem využila šance a zajela se podívat do toho nějlepšího sekáče a bazáče v jednom. Je to v části Whistleru, která se jmenuje Function Junction. Od našeho bydleníčka asi tak 5 minut busem na jih. Sámoška, že jsem si něco přivezla. Naše kuchyň je velmi stroze a hlavně plastově vybavená, včetně "skleniček" fuuuj. Taky tady není žádný velký hrnek na čaj. Tak jsem za 2 doláče pořídila hrnek a skleněný skoropůllitr. A mám s toho velilililikouuu radost =).0 Také nám to tady pořád tak trošku smrdí, tak jsem koupila za doláč voňavou obrsvíčku a už nám to tu nesmrdí a to mám také radooost =) Mno a pak jsem jela zase dom a zase jen čekám na to až mi zavolají z práce, že pro mě něco mají. Ale stejně tam musím. Mám pocit, že spíš dostanu klienta, když čekám tam. Pojedu tak v půl čtvrtý a budu doufat, že do šesti někdo přijde. Do dneška jsem měla půjčený firemní telefon, byla to pohůdka, ale od zítřka už ho mít nebudu, takže tam budu muset celý den sedět =( To je na prd. Snad to s tím mým telefonkem brzy vyřešíme. No nic. Musím mazat.
Mějte se náramně, kamarádíčkové naši =)
S pozdravem a pusou, terezka

Hvězdní deník 007-První záznam

Zdravíme z Whistleru. Dnes je první volný den, a tak máme konečně čas na psaní. ;-)
Z Prahy do Vídně jsme vyrazili 21. ledna (alespoň myslíme) autobusem od Student Agency. Cesta byla parádní, spoustu čokoládiček zadarmo a filmík. Pohůdka. V Brně jsme byli ve 12.45 v noci. Měli jsme se ještě potkat s Jurim, ale nevyšlo to. Busík tam byl o 15 minut dříve :-(, tak jsme se nestihli. Tímto se také Jirkáčovi omlouváme :-* Pokračovali jsme na letiště, kde jsme začali snídaničkou u Meka. Byla pěkně hnusná. Chtěli jsme to spláchnout čajíkem, jenže to jsme také moc nezvládli, protože rozespaný pakoušek Terezka ho rozlila na židli a pak si do něj ještě sedla :-D Ještě, že jsme nebyli odbavení, protože bych přiletěla do Vancouveru s holou prdelí =)
Let do Londýna byl šup šup a v Londýně obrovské letiště s parádním navigačním systémem i pro šikulky jako my :-) Busíkem jsme přejeli na jiný terminál a po 6 hodinách a největší kávě za celý náš život od Starbucks jsme pokračovali do Vancouveru. Pořád jsme vyhlíželi nějaké superobří letadlo, ale žádné super obří nepřijelo. Letěli jsme boyngem 747 a vůbec není tak obří jak se o něm říká. Místo na nohy bylo stejně mrňavé jako když se letí třeba jen do Egypta. Velká výhoda, ale byla, že si můžete dát na palubě, co jen se vám zlíbí. Maroušek začal let Whiskou s kolou a na té to také skončilo =) Véča byla ňamina. Jen zeleniku jsme nemohla- byla s celerem =(, ale to Mařovi vůbec nevadilo ;-) V každé sedačce byla obrazovka, a tak jsme procvičovali ajinu. K snídě nám dali toustík s nějkou šunkou a sýrem, kupodivu, také ňamina.
Ve Vancouveru na letišti si nás vyzvedl kamarád Jirka, bez kterého bychom byli absolutně ztracení. Jeho slečna Marta nám poradila, kde sehnat ID kartu (SIN), díky které můžeme pracovat a poradila nám, jak se dostat do Whistleru.

U Jirky jsme zůstali do pondělí. Víkend u nich byl super. V sobotu jsme šli do Vancouverské pěkné hospy, kde hrála kapekla, neděli jsme strávili projížděním a poznáváním Vancouveru a večer zakončili party u Jirkovo kamarádů doma. Také jsme poprvé navštívili místní casino. Bez peněz do kasína nelez. Zahráli jsme si s Mářou jeden kulébr, 3:2 pro terču =) chichichi a mazali jsme do hajan. Pondělí bylo plné zmatků. První zajištění SIN karty, pak cesta Sky Line, coz je Vancouverské nadzemní metro, no a nakonec odjezd do Whistleru.
Tady uz na nás čekal Sten Polák, kamarád naší kamarádky z Prahy, bez kterého bychom byli také pěkně nahraní a taky bez doláčů. Nechal nás u sebe doma celý týden a hostil nás jako starý známý, než jsme si našli nějaké levné bydlení.

Mno a teď jsme od pátku tady. Tady doma, je teď taková manželská kolej. Bydlíme s párem australanů, kteří jsou super a podobní jako my, takže si rozumíme. =) Luk paří s Márou na kompu a s Chelsie prohodíme pár holčičích slov třeba o jejích přípravách na svatbu. Jsou tu totiž jako na líbánkách. Pracují u Blacombu, což je největší společnost, která se tady stará o vše, co se týká lyžování nebo snowbordingu.
Jste zvědaví co my a naše práce??? Moc vás nepotěšíme. Prostě jsme na parádním místě a nemáme práci a máme prostě parádní dovču =)
Ve skutečnosti to taková prdel není. Já mám sem tam nějaké masáže, ale třeba celou 14denní výplatu dám teď za zubaře, ale lepší než nic.
Jinač se máme fajně. Byli jsme vyvenčit pejska z útulku, jen jako dobrovolníci, ale alespoň jsme měli fajn průvodce místními lesy. Bylo to pěkné. V neděli půjdeme i s Lukem a Chelsie. Třeba vyfasujem 2 průvodce. =)

Z dnes propršeného Whistleru s teplotou okolo 3 st nad nulou zdraví Mára a Terča